
Nazdárek
Slibovala jsem vám kapitolku,ale bohužel to asi moc brzo nesplním,protože moje nápady si udělaly neohlášený výlet na Hawai . No chápete to ? Nechat mě tady samotnou bez nápadů a ani mi neposlat pohled , tomu se prostě říká bezohlednost . No nic , pokusila jsem se napsat jednorázovku , ať tady aspoň něco přibyde . Druhá polovina by tady mohla být už zítra , ale to radši neslibuji , protože už jsem toho naslibovala až až . Takže pokud se zítra zdržím na té rehabilitaci , tak by tady teoreticky mohla být .
Bylo 28. prosince a po Bradavických pozemcích se procházely dvě siluety - James a Sirius .
"Já tu Evansovou nechápu....proč mě pořád odmítá ? ptal se Dvanácterák svého nejlepšího přítele Siriuse,který na tuto otázku neznal odpověď
"Já ti Dvanácteráku nevím.." odmlčel se na chvíli Tichošlápek "...možná kdyby jsi se k ní přestal chovat jako k vlatnímu majetku ..."začal
"Jak jako k majetku ? " přerušil ho tázavě James
"No..pamatuješ si na Browna ? "začal opatrně Sirius
"Koho ? "
"To je ten odražeč z Havraspáru " ujasnil mu to Tichošlápek
"Jo ten blonďatej blbeček ! " zvolal James vítězně , přičemž si sedal na zasněžený pařez "A proč se na něj ptáš ? "
"Hm...no..nedávno se usmál na Evansovou a ty jsi se neovládnul.. no.. a dal jsi mu pěstí " dokončil nesměle Tichošlápek
"Já jsem magor "svěsil zoufale James hlavu do dlaní
Foukal lehký zimní vánek a z nebes se začaly snášet sněhové vločky . Na zemi se pomalu , ale jistě začala tvořit sněhová peřina .James upřel své oříškové oči k nebi a začal se ptát sám sebe co dělal celou tu dobu špatně . V mysli se mu začal tvořit seznam těch věcí , které tak jeho milovaná dívka nenáviděla - zval ji před celou školou na rande , ztrapňoval ji a především se k ní nechoval tak ,jak má .Našlel by ještě spoustu věcí , které na něm nenávidí kdyby mu na hlavě nepřistála sněhová koule .
"No tak Dvanácteráku , přestaň na chvíli myslet na Evansku a pojď se bavit " přemlouval ho Sirius
" Když já ti nevím Tichošlape jak mám Evansové dokázat , že to myslím opravdu vážně " zoufal si James
" Teď se na to vykašli , potom ti tím pomůžu " zazubil se na něj povzbudivě Tichišlap
" No když myslímš , ale ještě ti něco dlužím " rozzářil se Jame jako kdyby viděl Lily
" Že by kouzelné slovíčko ? " typoval Sirius
" To zrovna ne , já jsem myslel tohle .... " a hodil ledovku po Siriusovi
"Tak to ti teda nedaruju " tvářil se naoko dotčeně
A tak tam vznikla sněhová válka mezi dvěma nejslepšími přáteli . Sníh pořád padal , ale to jim náladu nezkazilo . Když se vraceli do nebelvírské věže byl už čas věčeřě a tak se šli rychle převléknout do suchého , protože vypadali jako dva sněhuláci .
U večeře se James díval po očku na Lily , právě se něčemu smála . Její zvonivý smích dolehl až k Jamesovi a nepříjemně ho zapíchalo u srdce , protože si nebyl jistý jestli se nesměje právě jemu .
Zkoušel si toho nevšímat , ale její smích mu stále zněl v hlavě dokola a nemohl na něj zapomenout , tolik ji miloval a ona ho pořád odmítala . A tak tam celou večeři seděl s hlavou podeřenou a zíral do neznáma dokud do něj Remus nešťouchl , že je čas jít .

Omlouváme se, že jsme nenapsaly dříve, ale byly jsme jaksi v komátu. Pokud máš pořád zájem o spřátelení rády se spřátelíme...