
Najednou se ozvalo klepání na mé dveře od pokoje a já sebou polekaně škubla. Na jediné, co jsem se zmohla, bylo ospalé hlasité zívnutí, které přimělo mého návštěvníka vstoupit. Byla to teta Anna. Jakmile vstoupila do pokoje a vzhlédla, uviděla jsem, jak se jí po tváři bezmocně kutálí velké slané slzy. To nevěstilo nic dobrého.
"Teto, co se stalo.... Je snad něco s rodiči ?" poslední část věty jsem už vyslovila s panikou v hlase a teta hlasitě vzlykla
"Je mi to moc líto, Karen....Henry a Sam měli při cestě z letiště autonehodu... Nějaký opilý muž vjel do protisměru a jezdil ze strany na stranu...Když si ho tvůj otec všimnul, zabrzdil, jenže tím to udělal ještě horší.... Dál už mi policie nechtěla nic říct"
Je až příliš neuvěřitelné, jak jeden hloupý člověk, který neví, kde jsou jeho hranice, vám dokáže dokonale zničit život. Je to jako noční můra, které se člověk nezbaví.

Když jsem se probudila, zjistila jsem, že je teprve jedna hodina ráno, a snažila se znovu usnout, jenže spánek se ne a ne dostavit, takže jsem začala přemýšlet . ,Už je to rok od jejich smrti. Smrt mých rodičů mě připravila o mou radost ze života a toto místo bych nejraději opustila, abych na to zapomněla. Prostě musí být řešení, jak se odtud dostat. Jenže co teta Anna a strýc Ben? Přece je nemůžu tady nechat samotné.....Musím to ještě pořádně domyslet...'
Konečně se dostavil spánek a mohla jsem v klidu nechat své myšlenky proplouvat říší snů.

"Víte.. Potřebovala bych vám něco sdělit.."opravdu skvělý začátek, ale jak dál pokračovat.
"To my tobě taky.. Jestli tady nechceš nadále bydlet, tak máš možnost se odstěhovat do Forks, kde ti rodiče ponechali malý domek"
"Tak to je teda hustý...Tedy chci říct, že je to šok... To jsem opravdu nečekala.. Takže bych vám asi měla říct svůj plán...Víte, večer jsem uvažovala nad tím, že se odstěhuji, ale nevěděla jsem kam, a když jste mi to teď řekli a vím, že budete blízko, tak bych to asi zrealizovala... Samozřejmě, jestli vám to nevadí"
"Samozřejmě, že ne" ujala se slova Anna ,,Především, když budeme mít k sobě blízko, můžeš nás přijet navštívit a nebo naopak my tebe...Bene,myslím, že už je ten pravý čas jí to ukázat" Otočila se na něj a oslnivě se usmála.
"Souhlasím..Karen, pojď se mnou" Strýc Ben mě dovedl až do garáže, kde byla nějaká věc schovaná pod bílou plachtou.
"Ach můj bože, snad to není to, co si myslím….Oni se snad zbláznili, to nemůžou myslet vážně, jak dlouho to tady mají" Tak takové otázky mi probíhaly hlavou v návalu nedočkavosti z překvapení.
Ben pomalu přistupoval k onomu překvapení a začal sundávat plachtu.Už jsem viděla kola… Tak to mi stačilo..... Opravdu to bylo to, co jsem si myslela
"Aaaaaaaa….Vy jste se asi oba zbláznili" Přede mnou stálo nádherné stříbrné Volvo C70- kabriolet a bylo jen a jen pro mě
"Ber to jako dárek k stěhování, byl to vlastně nápad tvého otce, který ti ho chtěl koupit k narozeninám, a tak jsme jeho "čin" chtěli dokonat"
"Moc vám za to děkuji, ani nevíš, jak se mi moc líbí... No, asi bychom měli jít na večeři, Anna by asi nebyla moc šťastná, kdybychom přišli pozdě"
Takže jsme auto opět zakryli plachtou a vydali se za tetou, která se mě začala vyptávat, jak se mi jejich dárek líbí, a podobně.Večer v posteli jsem ještě zvažovala, jaké to bude, až se přestěhuji- noví lidé, nová škola, prostě vše bude úplně jiné, než na co jsem byla doposud zvyklá- , ale na to jsem měla ještě dost času, prázdniny teprve začaly, ale někdy bych se tam mohla zajet podívat.
2.kapitola→

supeer ale to jsem ti rikala uz vcera!!