close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

1.kapitola- Nečekej, že teď bude něco jinak

13. září 2009 v 15:09 | Jul |  *Believe in Miracle*
Konečně přidávám další kapitolu. Děj je sice takový ohraný, ale veřte, že mám s tím své plány. Původně se tato kapitola měla odehrát až někdy uprostřed povídky, ale prostě přišel nápad =o)





Je brzké ráno. Touto dobou bych ještě spala, jenže nějaký samorost mi začal klepat na dveře.

"Dále" Řekla jsem ještě stále ospalá a nakonec hlasitě zívla.

Osoba, jenž stála za dveřmi nesměle nakoukla dovnitř. K mému překvapení to byla má matka. Nestávalo se často, že chodila ke mně do pokoje. Bude to asi tím, že není zvyklá na ty barvy. Celý můj pokoj je odlišný od zbytku naší mini vilky. V každé místnosti najdete něco zeleného, ať už je to jenom pitomý ubrus. Ovšem, můj pokoj je vyjímka, teda až na pár kusů oblečení, které mám moc ráda… Má drahá matinka byla už v pokoji celá a mířila si to směr má postel, ve které jsem už neležel, ale seděla.

"Dobré ráno drahoušku. Chci se tě na něco zeptat, ale musíš mi slíbit, že odpovíš pravdivě." Začala náš rozhovor s ne příliš pravým úsměvem na tváři. Zajímalo by mě, co chce, protože nikdy na mě tak milá nebyla. Drahoušku a odpovědět pravdivě? To bude mít nějaký háček.

"Taky ti přeji pěkné ráno… Samozřejmě, že můžeš a rozhodně ti odpovím pravdivě." Ha, to jsem ji přelstila. Teď by si mohla myslet, že ji mám velice ráda.

"Tak to je skvělé" Opět se snažila usmát, ale byl z toho škleb." Takže, co si myslíš o zásnubách?" O zásnubách? To si ze mě dělá snad srandu! Tak debilní otázka. Alespoň mám jistotu, že se nejedná o mě, protože mám ještě čas..Alespoň myslím.

"No… Určitě je to nádherná věc, obzvlášť, když potom strávíš zbytek svého života s osobou, kterou miluješ." Odpověděla jsem a matce se na tváři tentokrát neobjevil falešný úsměv, ani škleb. Spíš to vypadalo jako ďábelský úsměv. Kdo ví, co se jí zase honí tou její prázdnou hlavou.

"Dobře, tak se připrav. Po snídani vyrážíme nakupovat. Zítra se koná taková malá, bezvýznamná oslava v Malfoy manor. Přece nemůžeš jít ve stejných šatech jako minule."

"Jasně." Odpověděla jsem pouze tímto slovem, protože jsem stále šokovaná jejím chováním.




"A co tyto?" Ptala se mě snad už po padesáté.

"Mami, už jsem ti říkala, že růžové nechci." Objasnila jsem jí situaci.

"Vážně? Myslela jsem, že když máš růžové tenisky, tak se ti růžová líbí." Pronesla s hranou lítostí v hlase.

"Ne, mě se růžová nelíbí, ale ty tenisky ano."

"Aha, tak co třeba…. Tyto?" Řekla a vytáhla nádherné BÍLÉ šaty s výšivkou nahoře. Musím uznat, že na takové věci má vkus.

"Jsou nádherné. Můžu si je vyzkoušet?" Ta druhá část patřila prodavačce….

Sedí úžasně. Přestože jsou bílé, jsou úchvatné. Prostě je musím mít..Počkat! Nemusím. Už začínám přemýšlet jako nějaká rozmazlená fiflena.

"Co myslíš?" Houkla jsem na tu osobu, co se nazývá moje matka, když jsem byla hotová.

"Vypadáš nádherně. Být kluk, mohla bych se zbláznit." Pronesla a mě poprvé v životě připadá, že to myslí upřímně. Usmála jsem se na ni a zapadla zpět do kabiny. Z šatů jsem byla vysvlečená poměrně rychle. Zaplatili jsme je a mohli jít "o dům dál". Když jsme vycházeli z obchodu s šaty, zahlédla jsem Black s jeho milovanou matičkou. Nevypadal příliš nadšeně. To já bych na jeho místě vypadala ještě hůř. Naštěstí jsme je míjeli velkým obloukem, ale zahlédla jsem, jak se ty dvě osoby, které si říkají milující matky, na sebe culí. Opravdu jim nerozumím. Asi letos mudlové objevili nový virus- debilita matek. Hlavní příznaky: debilní otázky ve dvou významech; nevyzpytatelná nálada; usmívání se na osoby, se kterými se moc nevybavuj; příliš milé na svá dítka.

S vybíráním bot to nebylo až tak hrozné. U šatů jsme strávili dvě hodiny, zatímco u bot jen jednu. Řeknu Vám, byla to nuda. Z obchůdku do obchůdku. Nakonec jsme se stejně vrátili do prvního z deseti, protože mi tam seděly nejlépe. Jaká to ironie, že? Už Vás nebudu trápit blbostmi o nakupování, takže to zkrátím.

Přemístili jsme se domů, kde na nás čekala skřítka Dorothy, aby všechny potřebné věci nachystala na zítra.

Do postele ulehávám s pocitem prázdnoty. Nevím, co se zítra stane a vlastně ani nevím, proč se ten večírek koná. Jediné co vím je to, že nikdo jiný kromě těch egoistických magorů tam nebude.



Sakra! Co se to se mnou děje? Mám pocit, jako by měl být můj dnešní den poslední. Sice to dělám nerada, ale vstávám. Ano. Obvykle vyspávám klidně do jedenácti, ale dnes…. Musím zjistit podrobné informaci o tom dnešním večírku. Narychlo jsem provedla hygienu a oblékla se, takže teď si to mířím do kuchyně.

"Dobré ráno." Pozdravila jsem, aby se neřeklo, že jsem nevychovaná.

"Dobré" Oplatila mi matka. "Jak se těšíš na dnešní večer?" Zeptala se s neskrývaným zájmem.

"Nijak. Bude to přeci jen nějaká malá bezvýznamná oslava… Nějaké instrukce?"

"Přesně tak… Snad jen aby jsi se nám nikam nezatoulala. Máme totiž pro tebe překvapení, ale to ti řekneme, až se přemístíme." Sdělila mi matka a vypadalo to, že se o tom dál nechce bavit, takže jsem jen kývla hlavou…

Takže překvapení.. Začíná mě pěkně štvát. Nejhorší překvapení by pro mě bylo, že mi oznámí, že se mám přidat k Smrtijedům. Hm.. Už to vidím… Moje první bitva, prší a létají blesky.. Jeden zasáhl strom a ten spadl přímo na Voldíka. A je po něm. .Juchů... Jak krásná to představa, ale asi se nesplní...




"Alexandro! Je načase vyrazit!" Volal na mě otec z uvítací haly.

No jó, no jó. Vždyť už jdu. Naposledy se podívám do zrcadla, zda je vše jak má být…A taky že je. Nežli vkročím na první krok udělám dvě zásadní věci a to: přišpendlím úsměv a lá hodná dceruška a chytnu si šaty, abych náhodou nezakopla. Když scházím, dávám si celkem na čas. A taky výsledek stojí za to. Oba rodiče už netrpělivě přešlapují v hale a čekají pouze na mě.

"Můžeme?" Zeptal se otec.

"Ještě chvilku." Zarazila jsem je. "Nemůžete mi to říct už teď? Co když se mi to líbit nebude? Mohla bych tam klidně začíst hysteričit a byla by to dost velká potupa." No co? Snažím se je přimět k tomu, aby mi to řekli. Kdyby to měla být verze z rána, tak bych se "náhodou" přemístila jinam.

"Tak to by jsi se zkusila! Snad to tu minutu vydržíš!?" Rozkřikla se máti a já raději mlčela.

Zavřela jsem oči. Nežli jsem je otevřela, uslyšela jsem opět její hlas.

"Jsme na místě. Asi je čas ti to oznámit." Asi? Se zbláznila, ne? Vyklop to, nebo budu zlá!
"Slib mi, že nebudeš vyvádět."

"Jak ti můžu slíbit, že nebudu vyvádět, když nevím o co jde?"

"Prostě mi to jen slib! Jinak máš zákaz se stýkat s těmi tvými kamarády." Tak to už zašla daleko, ale budíž. Kývla jsem, že ano.

"Tento večírek není jen tak obyčejný. Dnes se tu budou konat zásnuby:" Začala a já jsem jí nevrle skočila do řeči.

"Tak proto jsi si mě na to včera ptala!" Zvolala jsem šeptem vítězně. "A čí?"

"Tvoje." Odpověděla suše a ani se nepokoušela tvářit provinile.

"Moje?" Zeptala jsem se s vykulenýma očima. To ne, určitě jsem slyšela špatně.

"Ano, tvoje. Nehraj tady na mě uraženou. Jako by jsi o tom nevěděla. Sama jsi mi řekla, že je to krásná věc." Snažila se to svést na mě.

"To ano, ale mám na to ještě čas, nemyslíš?! S kým že jsi mě to zasnoubila? A proč se to nekoná u nás?" Opravdu. Ten virus určitě zasáhl i mou matku. Běda jak mi to neřekne!

"To se dozvíš. Nezapomeň: žádná hysterie= kamarádi. Jasné? Koná se to tady proto, že je to zde větší a vejde se sem více lidí." Zabiju ji. Ještě by sem mohla pozvat Denního věštce, aby to vše zdokumentoval!

"No jo."

Proč já kráva jsem jí nelhala, jak mě to učila? Proč? Teď za to budu pykat! Jediná pozitivní zpráva na tom je, že to rozhodně nebude Malfoy! Ještě to tak. No, nechám se nepříjemně překvapit.


O hodinu později

Žena v dlouhých zelených šatech, která si říká moje matka míří ke středu sálu, aby oznámila všem tu skvělou novinu. No potěš.

"Věnujte mi prosím chvilku pozornosti." Začala pozvolna má matka a kolem ní se shlukl kroužek všech hostů. " Jelikož jsme tuto událost plánovali již půl roku, rozhodli jsme se, že je načase vše odhalit… Nedávno se zde uskutečnily zásnuby Luciuse Malfoye s Narcissou Blackovou. Dnes se konají další..." Je to tady. Pomoc! " a to mojí dcery Alexandry Avery Girard. Alexandro, pojď prosím ke mně." POPROSILA, mě matka a já jako slušně vychovaná čistokrevná dceruška jsem jí musela poslechnout. Pomalu jsem vykročila k ní. Všechny pohledy se teď stáčely ke mně. Jak já toto nesnáším! " Její nynější snoubenec a budoucí manžel je Sirius Black" Vyřkla matka. Black? Ne! Ne! Ne! To nemůže být pravda!

Začala jsem ho hledat v davu. Jeho matka ho postrkovala naším směrem. Na tváři měl sice úsměv, ale ne ten pravý. Když přišel k nám, chytl mě za ruku a navlek mi prstýnek. Na první pohled obyčejný, ale to by nebyli Blackovi. Byla sice na něm obyčejná kytička, ale nejspíš byla vyzdobená diamanty. Už to mám skoro za sebou uklidňovala jsem se, jenže ta nejhorší část měla přijít právě teď. Polibek. Ucítila jsem jeho ruce kolem pasu a chvíli na to jeho rty na mých. Nijak se nesnažil a já taky ne. A taky proč ano? Je to pouhý výmysl našich rodin. Nikdo se je o to neprosil, obzvlášť ne já, tak ať si trhnou! Když jsme se od sebe "odlepili", všichni začali tleskat a pomalu se rozcházet. Díky Bohu!

Oba jsme se po sobě podívali.

"Co uděláme?" Zeptal se mě. Jako bych to měla vědět.

"Nevím, ale mám plán, jak se dostaneme ven." Náhlý nápad, ale doufám že dobrý.

"Sem s ním."

"Vím, že ti to nebude po chuti, ale budeš muset udělat tyto věci: a) držet mě za ruku, b) být milý na svou matku a za c) nechat především mluvit mě. Chápeš?"

"Jo, to první nebude až takový problém, ale to ostatní.. Co se dá dělat. Jdem na to." Zavelel, jak to James dělá ve famfrpálu.

Jak jsem řekla, tak i udělal. Okamžitě mě chytil za ruku a přímo táhl směrem k nim.
"Zpomal, jinak to bude nápadné!" Sykla jsem směrem k němu. K mému překvapení to udělal. Už jsme skoro u nich. Obě se po sobě překvapeně podívaly.

"Mami, paní Blacková." Pozdravila jsem slušně, jak to etiketa nakazovala.

"Potřebuješ něco, drahoušku?" Zeptala se. Jemně jsem šťouchla do mého nastávajícího, že je řada na něm.

"Když dovolíte, paní Girardová, rád bych s Vaší dcerou strávil chvilku o samotě venku. Máme toho tolik, co si chceme říct." Začal vykecávat Sirius a láskyplně si mě k sobě přitiskl.

"Ale zajisté. Mě to rozhodně vadit nebude. A co tobě, Walburgo?" Otázala se má matka.

"Jistě že ne. Vždyť jsou ještě mladí. Jen ať jdou." Jo. A máme to v kapse. Opět mě chytil za ruku a táhl ven na zahradu. Míříme si to k houpačce, kde jsme minule byli.

"Zatím bych to nějak nehrotil a asi bych nic neříkal Jamesovi a ty holkám. Souhlasíš?"

"Jo, co jiného můžeme dělat. Stejně se to všichni časem dozví, protože Malfoy nenechá nic jen tak." Posteskla jsem si.

"Máš pravdu. Zabránit mu v tom se nijak nedá. Bylo by to, jako doufat v zázrak."

"Teď máš vyjímečně pravdu... Věděl jsi o tom?"

"Ne. Až dnes před přemístěním mi to matka oznámila. Ty?" Zněl nějak pochmurně. Vím jak se asi cítí.

"Po přemístění… Za ty zásnuby můžu já."Vyklopila jsem pravdu.

"Cože?" Zeptal se nevěřícně a najednou plný zloby.

"Matka se mě ptala co si o tom myslím. Odpověděla jsem, že je to určitě krásná věc, když potom strávíš zbytek života s osobou, kterou miluješ. Bohužel jsem netušila, že to vezme vážně." Řekla jsem provinile a nečekaně se mi z očí prodrala jedna slza, která se začala kutálet po mé tváři dolů. Sirius to uviděl. Opatrně mi ji setřel a ochranitelsky si mě k sobě přivinul.

"Jestli je to tak jak říkáš, nemůžeš za to. Nemohla jsi vědět, že to tak vezme." Šeptal jemně. Usmála jsem se. Nechápu proč, ale ano.

"Děkuji." Zašeptala jsem. "Jen tak. Nečekej, že teď bude něco jinak." Pronesla jsem už nahlas a na tváři mi pohrával ďábelský úsměv.

"To ani nečekám." Usmál se na mě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Klikni...

*Klik*

Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 13. září 2009 v 16:31 | Reagovat

pěkná kapitolka, moc se těším na další

2 Terka-Prue tvé sb Terka-Prue tvé sb | Web | 13. září 2009 v 18:09 | Reagovat

moc hezký

3 Míša.... Míša.... | 13. září 2009 v 18:42 | Reagovat

povídka vypadá dost dobře :-) už se těším na další :-)  ;-)

4 Aňulka Aňulka | Web | 16. září 2009 v 18:05 | Reagovat

O_O  O_O  O_O Nádhera Jul, prostě skvostné!Jako takhle drsně na to najet ze začátku, úžasné!Už se nemůžu dočkat dalších kapitol.Vím, že tuhle komentuju pozdě, promiň.Ale SŠ je peklo největší!
Vážně se ti to moc povedlo, jsem zvědavá na Siriuse.Miluji takové ty povídky s nečekanými zásnubami,(ehm jednu takovou píšu :-D ) protože se to dějově dobře vyvíjí a člověk nikdy neví, co od toho čekat.Super!

5 B B | Web | 17. září 2009 v 12:29 | Reagovat

začlo další kolo trosečníka!!!

6 Ivetk@ Ivetk@ | Web | 17. září 2009 v 17:10 | Reagovat

Ahojik...máš ráda harryho pottera??Tak neváhej a přihlaš se sem: http://bradavice-scholl.blog.cz/ neboj neplatí se za to!!Prosím přihlaš se mé kámošce na její blog děkuji ti:)bude to zábava

7 Tinka Tinka | Web | 19. září 2009 v 10:18 | Reagovat

Hezký :) Jen nechápu, proč yse z toho chtějí vyvléknout. Byli by dobrý pár...myslím :-D

8 Jaune Jaune | Web | 20. září 2009 v 21:05 | Reagovat

krásná klasika... proč ne? :-D:-D moc se těším na další kapitolu ;-)

9 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. září 2009 v 18:33 | Reagovat

Hezká kapitola.. už zdálky vyhlížím pokračování :D
Dělám tu takový kruh po svých SB přes jejich SB a pokaždé, když narazím na doopravdy zajímavou stránku (a že jich je dost), tak se plazím po kolenou a prosím o sptřátelení (už se ani nestidim :D)
Takže jdu žádat... prosííííím :D

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 3. října 2009 v 20:05 | Reagovat

Děkuji za spřátelené ;-)

11 Twinky Twinky | Web | 12. srpna 2010 v 12:33 | Reagovat

Nádherná kapitola!!!! Myslím, že budú pekný pár :-)

12 Rafa Rafa | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 6:19 | Reagovat

Dobrej blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama