
Jsem tu s prologem. Je takový nemastný, neslaný... Však sami uvidíte =o)
Je to velice zvláštní pocit. Vědět, že letos tam jedu naposledy. Naposledy uvidím svá oblíbená místa na Bradavických pozemcích. Naposledy se proběhnu v Zapovězeném lese. A také naposled uslyším známé hádky mezi Lily Evansovou a Jamesem Potterem. Je škoda, že s klidem nemůžu říct, že naposled uvidím všechny pitomoučké zmijozeláky. Mám podezření, že letošní rok bude něčím zvláštní. Tím nemyslím, že když je poslední, bude něčím extra úžasný nebo hrozný, ale spíše podivný. Plný něčeho, co vůbec nikdo neočekává. Doufám, že to zůstane jen u pocitu.

Je krásný večer. Sedím venku na zahradě na houpací lavičce v nádherných tmavě zelených nadýchaných šatech. Připadám si jako princezna. Po její konstrukci (té houpací lavičky) se popínají nádherné krvavě červené růže. Divím se, že zde, v Malfoy manor mají tak krásnou zahradu. Pomalu se pohupuji a užívám si vánku, který mě ovívá. Je krásně vidět na jejich terasu, která je nyní osvětlena spoustou malých světýlek. Je tam vidět několik mužských silulet. K mému překvapení je poznávám. Zmijozelská partička- Lucius Malfoy, Rabastan Lestrange, Regulus Black a.. Sirius? To snad není možné! Že by se zrovna on začal s němi vybavovat? Nemožné. Chvíli jsem je jen tak pozorovala. Každý se díval jiný směrem, ale přesto spolu debatovali, ale o čem? Tak to mi asi zůstane utajeno. Začíná mě to nudit. Dívat se, jak čtyři imbecilové diskutují na terase je fakt nuda…počkat! Oni už jsou jenom tři! Juchů! Třeba budou postupně odcházet, aby to nebylo tak nápadné…
"Co ty tady?" Ozval se mi za zády hlas. Přesněji řečeno Blackův. Nemusela jsem se ani otáčet, abych viděla na jeho tváři úšklebek.
"Asi to samé co ty" Odpovím mu bez emocí.
"Myslel jsem to trošku jinak" Áh, tak on umí myslet, jo?
"Promiň, ale jaksi jsem to nepochopila"
"No.." Začal vysvětlovat a pomalu si ke mně přisedal. Ucítila jsem, jak se "houpačka" pod jeho váhou trochu prohla. " Že jsi tady a ne tam nahoře s ostatními" Dokončil.
"Jednoduchá odpověď jak facka. Nesnáším je! Na každém kroku je panovačný aristokrat jako Malfoy a to se mi hnusí. Proto tam nejsem." Vysvětlila jsem mu a podívala se po něm. Naše oči se střetly. Je to, jako bych se dívala do svých, ale přesto mi to příjde tak jiné… spíš ty jeho jsou trochu jiné. Je to až k smíchu. Zatímco on je má bouřkově šedé, jako při bouři, moje jsou naopak jako před nebo po bouři. Opravdu divné. Nevím, po kom jsem je zdědila.
"Máme toho celkem dost společného." Prohodil celkem líně Black.
"Vážně? Ani bych neřekla." Na co tím ten imbecil naráží?
"Vážně. Oba jsme z čistokrevné rodiny, ale přesto jsme v Nebelvíru. Máme podobné oči.." Začal se rozkecávat. Asi je načase naši opravdu záživnou debatu ukončit.
"Ani bych neřekla. Tebe zavrhly, mě ne." Začala jsem mu vysvětlovat a zvedat se z "houpačky". "V tom je mezi námi rozdíl. A to s těma očima nic neznamená. Je to jenom náhoda. Kdo ví, po kom je mám… Vše jsou jenom náhody" Objasnila jsem mu celou situaci a dala se na odchod.
"Jen abys se nedivila. Však časem se vše ukáže!" Stačil za mnou ještě křiknout před tím, než jsem vstoupila do uvítací haly, kde na mě čekali rodiče.
"Můžeme?" Zeptala se mě má aristokratická matka.
"Samozřejmě." Odpověděla jsem a s hlasitým PRÁSK jsme se přemístili domů.

já ti dám ppitomoučkýma zmijozelákama! ja ti jeste ukazu ty zakernajul! mno pocky! ale jinak samozrejme moc hezka kapca