4.Kapitola- První dny ve škole, aneb Daphne Sandersonová nemá mozek 2/2

18. března 2010 v 20:06 | Jul |  Soumrak-začátek života
avatar 1
Druhá část kapitoly je pod perexem...
Oddělovač

Samozřejmě že jsem jim to řekla. Holky se tomu smály jako pominuté, protože ještě nikdo nikdy Daphne neurazil tak, jako já, což se divím, protože ona to potřebuje jako sůl.

K mému štěstí všechny hodiny utekly jako voda a konečně jsem mohla s klidem říct, že první den nebyl až tak špatný. Čekala jsem, že za mnou všichni budou otáčet (myšleno ze zvědavosti) a v některých případech i ukazovat prstem. Možná se i nějaké vyjímky, které to nevydržely našly, ale těch jsem si rozhodně nevšimla. Ale už dost o škole, i když… Nejvíc mě naštvala ta vyperoxidovaná držgrešle.
Nechápu, jak si to ke mně mohla dovolit! Zná mě sotva dvě minuty a už se ke mně chová jako k nějaké spodině světa. Opravdu jsem ráda, že dnešek už je za mnou…

S přemýšlením nad nejrůznějšími prkotinami světa bych pokračovala i nadále, kdyby mě ovšem holky nevytrhly svou otázkou, která mě totálně zaskočila.

"Co dělá ten tupec v blízkosti tvého auta?" Zeptala se z části naštvaná a z části překvapená Abigail. Na tuto otázku bohužel odpověď neznám.

"To kdybych tak věděla" Odpověděla jsem a automaticky přidala do kroku.

"Nazdárek, dámy" Pozdravil ten egoistický imbecil a vrhl na nás svůj zářivý úsměv- asi oslepnu.

"No nazdar! Co chceš?!" Štěkla na něj otráveně Abbi.

"Klídek Moralesová, kdo říká, že mluvím jen na tebe. Pokud jsi si nevšimla, v tvé společnosti se nachází další dvě překrásné dámy, které zajisté stojí o mou přítomnost, že, dámy?" Kretén. Nejradši bych ho zabila.

"To určitě!" Prskla jsem naštvaně "Radši vyklop, co potřebuješ, protože nemám moc času." Jestli má nachystaný nějaký extra dlouhý proslov, tak ho asi nakopnu do hodně intimního místa !

"Jak si přeješ… Jelikož vidím, že opravdu stojíš o mou pozornost, tento víkend můžeš opět strávit v mé společnosti…Dámy, nesmutněte, třeba přijdete na řadu někdy příště" Tak to je moc! On si přímo koleduje o ten nejbolestivější zážitek v jeho životě.

"Ne, díky!" Řekly unisimo.

"Karen? My už musíme jít. Dohádej to tu s ním a pak zavolej a oslavíme vítězství." Vyrušila nás z počínající vášnivé hádky An.

"Ok, tak zatím." Rozloučila jsem se a otočila se zpátky na něj.


"Jestli si vážně myslíš, že ten jeden pitomý večer mezi námi něco změnil, tak to se hodně mýlíš. Nesnášela jsem tě, nesnáším tě a přímo nenávidět tě budu neustále, jasný? Jestli potřebuješ tak nutně s někým flirtovat, běž si za tou blbkou Sandersonovou, ta si tě velice ráda poslechne, dokonce ti i možná podlehne. Jak už jsem dnes jednou řekla- Ráda bych řekla, že jsem si s tebou hezky popovídala, ale nerada lžu."


"Co? To jako mělo být NE?! Já žádné ne neberu jako odpověď a ani ho nemám ve slovníku."
"Tak to máš pěkně blbé. Asi by jsi se měl začít šprtat, protože většina slov které vyslovím na tvou adresu nejspíš nemáš v tom tvém omezeném slovníčku. Řekni, jaké tam máš slova…nebo ne, nech mě hádat. Co třeba takhle: Ego, gel na vlasy, flirtování, sex, alkohol, mejdan, Daphne…." Sice je to moc i na mě, ale co už. Jestli si hošánek myslí, že když jsem tu nová, tak si bude moc vyskakovat, tak to je sakra na velkém omylu. Nejsem žádná pitomá blondýnka…No byla jsem, ale to jsem byla ještě malá a hodná, ale to už jsem odbočila z tématu, takže se vraťme do té smysluplné konverzace mezi mnou a tím nafoukancem.

"Ha ha ha, velice vtipné. Vypadá to, jako bys mě znala líp, než já sám sebe. Hlavně že ty jsi chytrá. A co máš ty v tom tvojem slovníku? Žehlička na vlasy, zrcadlo, make-up a další takové sračky na obličej?"

Tak to hošánek přehnal! Naneštěstí jsem výbušné povahy a tak mu v mém záchvatu zuřivosti přistála má dlaň na jeho tváři, kde zanechala červený otisk.

"Tak tos posral! Jestli jsi si nevšiml, tak mám poměrně vlnité vlasy a z toho vyplývá, že žehličku nepoužívám. Kdybys mě teď polil vodou, žádné "sračky" mi z obličeje nestečou, protože je nepoužívám, Příště se zamysli dřív než něco řekneš. Mimochodem, měla jsem pravdu s tím tvým slovníkem."

"A na to jsi přišla jak?" Ten jeho znuděný tón mě přivede k šílenství.

"Nepopřel jsi to a už ani nepopřeš, protože jsem na odchodu a nic mě nezastaví." Prohlásila jsem a už už jsem se otáčela k odchodu, když mě tvrdě popadnul za zápěstí a přitiskl k sobě.

Chvíli se mi jen tak bezvýznamně díval do očí, ve kterých mu momentálně jiskřilo, jako by měl něco v plánu. Rty se mu roztáhly do prapodivného širokého úsměvu, který jsem u něj neviděla- jak bych asi mohla když ho skoro vůbec neznám! Skrze jeho rty vyšla prapodivná věta, které jsem zcela neporozuměla- "Za soumraku se vše mění". Úsměv zmizel tak jako přišel a jeho obličej se začal pomalým, ale jistým tempem přibližovat.
Ztuhla jsem na místě a vyčkávala, co z něj vyleze. Jeho oči směřovaly k mým rtům, ale náhle se zvedly k mým očím, ve kterých se zračily otazníky.
Obočí my vylétlo skoro až k vlasům z jeho prapodivného chování. Bohužel, on si mé počínání vyložil trošku jinak- chtěl mě políbit.
A jak už jsem se zmínila, nejsem žádný andílek. Bylo to sice obtížné, udělat to v tak stísněném prostoru ve kterém jsem se nacházela, ale povedlo se. Vší silou jsem ho kolenem udeřila do rozkroku.

"Sakra!" Zasténal a skoro se svezl k zemi. "Za co?"

"Za tvé debilní uvažování, neomalený pokus mě líbat a vůbec…za to že na mě vůbec mluvíš!" Samolibý úsměv a hlas přidal mému výstupu ten správný šmrnc. Nehodlala jsem se zaobírat tím, jestli se toho trochu otřepal. Prostě jsem si svým tempem razila cestu k autu mezi přicházejícími studenty.

"No tak, počkej přece!" Zavolal, jako by mě mohl zastavit "Zastav! Vím že jsi to nechtěla udělat!" To sotva! Udělala jsem to s takovou radostí a klidně bych to udělala znova. "Stůj už konečně!" Naštěstí jsem další výkřiky neslyšela, jelikož auto konečně naskočilo a hlasy studentů ruchu jenom dopomohly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čteš povídku Soumrak- začátek života

Ano
Ne a ani nechci
Ne,ale chci

Komentáře

1 vivienne vivienne | Web | 19. března 2010 v 19:29 | Reagovat

moc pěkná kapitolka, pobavila mě, i když jsem si musela přečíst předchozí kapitolky abych si vzpoměla o čem to je,doufám, že další kapitolku přidáš brzy. :-)
Akorát není tu useklá věta?

2 Jul Jul | 19. března 2010 v 19:43 | Reagovat

Která? Je to dost možné

3 Jul Jul | 19. března 2010 v 19:45 | Reagovat

Už vidím...Ta věta tam vůbec nemá co dělat :D

4 Leila Leila | Web | 7. dubna 2010 v 16:26 | Reagovat

naozaj super štýl písania, určite poteší, ked pridáš dalsiu kapitolu:)

5 Aňulka Aňulka | Web | 25. dubna 2010 v 16:02 | Reagovat

Ježíši, já asi umřu! Ten konec byl fakt bombový, moc se mi to líbilo. Ty hlášky, kterýma to Karen vždycky provází (na mysli mám třeba opar:-D), tak to nezvládám, je to suprové!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama